STANDARD PLEMENE - ANGLICKÝ KOKRŠPANĚL

Země původu: Velká Británie

Všeobecná charakteristika: Veselý, zavalitý, sportovní, dobře vyvážený a kompaktní pes. Míry jsou přibližně stejné od kohoutku k zemi jako od kohoutku ke kořeni ocasu.

Velikost: Nejvyšší povolená výška u samců je 39-41 cm, u fen 28-29 cm. Váha přibližně 12,5-14,5 kg.

Charakteristika: Veselá povaha se projevuje neustálým kmitáním ocasu typickým způsobem, zejména při sledování stopy, kdy pes nebojácně proniká hustým houštím.

Temperament: Dobrý a přítulný, plný života a podnikavosti.

Hlava a lebka: Morda hranatá, se zřetelným stopem uprostřed mezi špičkou čenichu a týlním hrbolem. Lebka je dobře vyvinutá, výrazně tvarovaná, ani příliš jemná ani hrubá. Lícní kosti nevystupují. Čenich je dostatečně prostorný pro dobré větření.

Oči: Velké, ale ne vystupující, tmavohnědé nebo hnědé, nikdy nesmí být světlé. Jen játroví psi, játroví bělouši a játroví s bílou mohou mít oči tmavě oříškové v souladu s barvou srsti. Oči mají inteligentní a mírný výraz, ale jsou vždy bdělé, zářivé a veselé. Víčka jsou přiléhavá.

Uši: Široké, tenké, nasazené ve výšce očí. Kůže je jemná, boltce nataženy dosahují až ke špičce čenichu. Jsou hustě porostlé dlouhou, hladkou a hedvábnou srstí.

Skus: Čelisti jsou mohutné, s dokonalým pravidelným a plným nůžkovým chrupem, kde mezi horními a dolními řezáky nesmí být mezera a zuby musí být v čelisti zasazeny kolmo.

Krk: Krk je středně dlouhý svalnatý, dobře nasazený na jemné šikmé plece. Je suchý, bez volné kůže.

Hrudní končetiny: Plece jsou šikmé a jemné, hrudní končetiny mají dobré kosti, jsou rovné a dostatečně krátké pro soustředěný a vydatný pohyb. Nejsou však příliš krátké, aby neomezovaly výkon, který se vyrovná velkým loveckým psům.

Trup: Silný, kompaktní, hrudník dobře vyvinutý a hluboký, nepříliš široký, vpředu nesmí být příliš plochý. Žebra jsou dobře klenutá, bedra široká, krátká, lehce se svažující k nasazení ocasu.

Záď: Široká, zaoblená, velmi svalnatá. Zadní nohy mají silné kosti, jsou dobře zaúhlené, pod hleznem krátké, takže mají vynikající odraz.

Tlapky: Pevné, s tlustými polštářky, kočičí.

Ocas: Nasazený trochu níže pod linií hřbetu. Musí se vesele pohybovat a směřovat vodorovně, nikdy ne do výše. Obvykle se zkracuje, ale nesmí být příliš krátký, ani příliš dlouhý, což by bránilo jeho intenzivnímu pohybu při práci.

Osrstění: Srst je hladká, hedvábná, nikdy nesmí být drátovitá nebo připomínat vlnu. Nemá být příliš bohatá a nikdy ne kudrnatá. Na předních a zadních končetinách na hleznem a také na trupu jsou dlouhé prapory.

Zbarvení: Široká paleta barev. U jednobarevných nesmí být na hrudi bílá skvrna.

Vady: Každá odchylka od předcházejících bodů se posuzuje jako chyba, a to v závislosti na stupni odchylky.

poznámka: Samci musí mít dvě normálně vyvinutá varlata úplně sestouplá do šourku.

Anglický kokršpaněl (anglicky English Cocker Spaniel) se řadí mezi nejstarší plemena loveckých psů – slídičů. Název je odvozen od anglického slova woodcock (sluka). Je to oblíbený společenský a výborný lovecký pes, který je schopen slídit i aportovat.Toto plemeno se však hodí do více sportovních zaměření. Kokršpaněla velice zaujmete i Agility, - to je sport podobný koňskému parkuru. (více v sekci "AGILITY") -https://cs.wikipedia.org/wiki/Agility

Anglický kokršpaněl dorůstá do výšky 41 cm v kohoutku, řadí se mezi středně velká plemena. Jeho tělo je spíše robustní.Temeno a nos mají stejnou délku, čumák je hranatý. Oči nesmějí být světle zbarvené, mají mít tmavohnědý odstín. Uši jsou nasazeny nízko, jsou dlouhé a porostlé dlouhou, hedvábnou, vlnitou srstí. Ocas je v jedné rovině s linií hřbetu.Podle vlastních zkušeností mohu říci, že kokršpaněl se hodí do rodiny s dětmi a to pro jeho přátelskou a mírumilovnou povahu. Nejlepší bydlení pro kokršpaněla je velký dům se zahradou, jelikož potřebuje více pohybu.      

Historie vzniku plemene 

Anglický kokršpaněl je řazen mezi nejstarší lovecké psy v Anglii. Dějiny Kokršpanělů sahají až do 14. století, kdy se používali v sokolnictví. Z počátku se jednotlivá plemena španělů a setrů od sebe neodlišovala. Beckmann se zmiňuje, že v Anglii se španělé určení k vystavování nazývají setři, zatímco psi slídící měli být nazývání „Springer“ nebo „Flusher“. Podle hmotnosti byli tito psi rozděleni až v 19. století.Tehdy se začalo plemeno používat k vypichování sluk  (woodcock) a jiné menší zvěře. Stále však lidé přesně nevěděli , jak by mělo ve finále plemeno vypadat, do stejné kategorii řadili chovatelé například kavalír charler spaniel a kavalír king charles spaniel, "kokrem" byl označen každý pes , který neměl více než  12,5 kg. Tak se plemeno ocitlo v kategorii mezi pracovním psem a  toy španělem (trpasličí španěl). Roku 1893 byl pak anglický kokršpaněl oddělen jako samostatné plemeno a jeho čistokrevný chov začal. Za nejznámějšího a nejstaršího představitele chovatelů kokršpanělů je považován Dr. W.W. Boulton.